Blog

Zde se můžete inspirovat některými postřehy z terapeutické praxe. Prostřednictvím úvah, vhledů, ale i sdílení postřehů z poradních kruhů a konstelací můžeme společně otevírat naléhavé otázky týkající se kolektivních témat, otevírat vědomí pro inspirativní odpovědi. Jak se pustit či vědomě přerůst individualismus, egocentrismus a antropocentrismus? Jak opět navazát hluboký vztah se sebou samým, s ostaními živými tvory, nehmotnými bytostmi a přírodou, jak žít autentický kosmický příběh zde na Zemi? Jak individuálně i kolektivně spočinout v celostním – holistickém vědomí – a aktivně se zapojit do tvůrčího procesu?

Z cyklu zdraví a člověk v širších souvislostech o pravdě 28/1/2024

Úryvek z rozhovorů Kateřiny Špačkové pro časopis Náš domov

Soňo, navažme na předešlá slova. Co je „PRAVDA“? Co je lež, co je osobní názor a jak poznám, že jsem v pravdě nebo se k ní blížím? Je pravda zneužívána? Jaké kategorie může mít, pokud vůbec a s čím se často zaměňuje? Často slýchám: „To je 100 % pravda!“ Ostatně opět se dostáváme k shakespearovskému sonetu 66 : „a hloupost moudré drze poučuje a pravda nosí jméno naivity“. Jak vidíš PRAVDU v dnešním světě a jaká je pravda univerzální?

Moc pěkný úvod jsi, Katko, vytvořila k tomuto velmi obsáhlému a hlubokému tématu. Téma pravdy bylo historicky vždy problematické a také častým zdrojem konfliktů. Dalo by se říci, že souvisí s pojmem paradigma, což je dobou, náboženstvím a později v historii především vědou ovlivněný převažující a obecně sdílený vzorec myšlení, jakým nahlížíme na svět. Paradigmatem je míněn celý soubor předpokladů, domněnek, představ, ale i metodická pravidla řešení, intuitivní postoje a hodnocení problémů. A nyní se dostáváme k zásadnímu dilematu. Paradigma se totiž nutně proměňuje tak, jak se vyvíjí vědecké poznání, příkladem může být přechod od geocentrické k heliocentrické kosmologii v 16. století. Pokud tedy vážeme pravdu na lidské a vědecké možnosti poznávání, pak by i pravda zažívala proměnu. Pokud bychom však chápali Pravdu jako Nejvyšší skutečnost, pak bychom si museli přiznat, že ji nelze obsáhnout žádnými omezenými lidskými prostředky a můžeme se k ní pouze přibližovat vyciťováním a jakýmsi vytříbeným mimosmyslovým vnímáním. Pěstování schopnosti hlubokého vyciťování a tříbení poznání jak toho vědeckého, rozumového, tak intuitivního by mohlo být ústřední náplní života a vzdělávání. Taková péče o duši by z nás činila lidské bytosti, které se svým životem a svým poznáním k Pravdě blíží a Pravda je jim odhalována v souladu s vědomím, jakým k ní přistupují. Pak bychom možná měli natolik rozvinutý vyšší cit, že bychom dokázali vnitřně rozpoznávat záchvěvy Pravdy, polopravdy, nepravdy i lži, nepropadali bychom tolik manipulaci informacemi a názory kohokoli na cokoli. Rozlišovali bychom perspektivu, ze které je pravda nahlížena, chápali bychom, že určité aspekty pravdy mohou být relativní, ale jiné jsou stálé a neměnné. Tento náš vyšší cit by tvořil jakýsi filtr či vnitřní navigaci, čemu věřit a čemu ne, jak se orientovat v komplexním a komplikovaném světě. Tomuto ideálu jsme však většinově velmi vzdáleni.

Myslím, že dnešní svět se nachází v chaosu, v období skokovité změny a s tím související změny paradigmatu. Propadli jsme falešnému pocitu bezpečí, touze po nekonečném rozmachu a iluzi o nevyčerpatelných energetických zdrojích, naše společnost je energeticky velmi náročná a nehodlá si nic z dosavadních vymožeností odepřít. Dosavadní newtonosko – karteziánské paradigma založené na mechanistickém pojetí světa, materialismu a opanování přírody člověkem již dosluhuje. Pokud jako lidstvo máme čelit mnohačetné krizi včetně té klimatické, musíme překročit samotný materialismus. Takovému kroku k proměně však může napomoci každý sám. Každý můžeme zacházet se svojí pozorností vědomě. Rozhodovat se, čemu svůj čas a pozornost věnujeme, kdy se zaměříme na introspekci, vnitřní psychospirituální vývoj, kritické myšlení, intuici a rozvineme tak schopnost vlastního rozlišování mezi život podporujícími a život destruujícími hodnotami a tendencemi. Toto rozlišování může být jedním z klíčů k rozpoznávání pravdy.

Závěrem se opět navracím k péči o duši. Poznat sám sebe a napájet se ze svého vlastního pramene, poznávat smysl lidského bytí a klást si bytostné otázky je naším ústředním úkolem v poodhalování Pravdy.

Jsem stále naděje plná, že se ze „světa na rozhraní „ přerodíme do světa moudré rovnováhy, čímž vytvoříme perspektivu dobré budoucnosti pro naše děti, vnoučata i pravnoučata.

Loučím se se čtenáři citátem Tomáše Akvinského, katolického filosofa a teologa scholastické kultury ze 13. století.

„Veritas est adaequatio rei et intellectus “

Pravda je shoda skutečnosti s poznáním

Novoroční přemítání o lásce 1/1/2024

Pokud hledáme ukotvení, nacházejme jej v Lásce

Esenciálně lásku vnímám jako prapůvodní a přirozený stav bytí, stav propojenosti, otevřenosti, důvěry a odevzdání. Stav jakéhosi splynutí s veškerenstvem, který nás povznáší, otevírá, uklidňuje, přináší pocit bezpečí a odevzdání. Vnímám, že tam, kde se krása, pravda a dobro potkává, tam se prožitkově dotýkáme té skutečné lásky – Agapé. Kdybychom jako lidé trvale žili ze své duchovní podstaty, pak bychom od tohoto stavu bytí patrně nebyli odděleni. My však nejsme jen bytosti duchovní, jsme také bytosti biologické, psychické a sociální, a to jsou důvody, proč často lásce stavíme do cesty překážky a doslova padáme do pocitů oddělenosti a podmíněnosti. Máme pocit, že láska k nám přichází odněkud zvenčí, že si ji musíme zasloužit a ne, že se jí střídavě otevíráme a uzavíráme.

Z našeho lidského pohledu často vnímáme, že prožívání lásky je podmíněno něčím vnějším – tím, jací bychom měli být, nějakou osobou, jejím činem, nějakou událostí, narozením děťátka nebo nějakým silným prožitkem hudby, přírody, uměleckého díla. Ano, takové zkušenosti jsou nám známé a my potom říkáme: „Zamiloval jsme se do této osoby, do této hudby, do této části přírody.“ Jde ale o to, že tyto krásné povznášející události jsou spíše spouštěče našeho otevření – našeho vyššího stavu bytí, ve kterém láska přirozeně přebývá. Tyto události – spouštěče otevírají naší duši vyššímu vnímání. Když událost pomine a naše duše se zase trochu stáhne, my opět hledáme spouštěč jako zdroj tohoto krásného povznášejícího stavu. Toužíme v tomto krásném stavu být, ale zatím nevíme, že život v duchovní otevřenosti je možný i bez „spouštěčů“, že prožívání lásky, ale také svobody a štěstí je především vnitřní stav. Zde se potom zažehává vášeň pro něco či někoho. Toužíme po tomto člověku, po nějakém zážitku, po krásné scenérii přírody. Někdy se dokonce vášeň přerodí v závislost na těchto spouštěčích dobrých pocitů. Na této úrovni původní povznášející láska upadá, někdy se dokonce může stát i bojem a nenávistí. Takový stav úpadku čisté lásky můžeme prožívat ve vztahu k sobě i v partnerských a mezilidských vztazích. Pokud se necvičíme v umění lásky, nedokážeme stav otevřenosti dlouhodobě udržet, pak nás zaplavují emoce, které se snadno mohou přerodit v nemoci.

Berme tedy lásku, která je vyvolaná nějakým podnětem, jako takovou ochutnávku vyšší přirozenosti a pokládejme si otázku: „Jak tuto vyšší přirozenost trvale žít? Jak trvale žít ve stavu lásky nehledě na vnější okolnosti?“ Při hledání odpovědi zjistíme, že tou je duchovní cesta, jakožto cesta zušlechťování vlastního lidství, cesta duchovního probuzení a otevřenosti, způsobu, jakým se vztahujeme k sobě, druhým lidem i ke všemu, co nás přesahuje. Je to každodenní cesta, která se pouští bolestí, soudů, křivd i zranění, cesta milosti, laskavosti, štědrosti a služby. Služby Lásce. Láska je totiž přesahující nejen nás, ale i naše malé krátké životy. Láska je přítomna ve všem a v každém.

Ať v nás tedy láska vzkvétá

Soňa Hájková                                                                                                                                                                                                         1. 1. 2024

Aktuální rodina - zápis konstelace

Seminář Proud lásky v rodině 4. 6. 2023

V průběhu semináře jsme se rozhodli konstelačně podívat na takovou průměrnou aktuální rodinu a její témata.

Postavy: MATKA, OTEC, STARŠÍ SYN, MLADŠÍ DCERA, MATKA MATKY, (OTEC MATKY NEPŘÍTOMEN), MATKA OTCE, OTEC OTCE

1. Obraz

Matka: necítí blízkost

Otec: chybí mu syn

Syn: necítí mužství

Dcera: cítí se od rodiny odpojená

Matka matky: nestačí jí energie pro podporu rodiny,potřebuje hledět do své budoucnosti

Matka otce: cítí snachu, jak je vyčerpaná

Otec otce: nejsou v kontaktu s manželkou,poskytuje podporu synovi, ale je odosobněný

Obecné zhodnocení:Rodina sice drží pohromadě (struktura),ale nejsou v ní blízké vztahy a hloubka (obsah)

2. Obraz: postavy následují své tendence

Matka: neví si rady, jak to udělat,aby získala, co chce a neztratila, co má

Otec: připadá si obklíčený (všichni jsou příliš blízko), je mu těsno, vztah k synovi se ale zlepšil

Syn: je blíže k otci a je to nijaké

Matka matky: podpora rodiny ji ničí a chce jít svou vlastní cestou. Zároveň je k dispozici, pokud by bylo potřeba, rodina se na ni může obrátit s prosbou o radu

Matka otce: je zúčastněná, ale trápí ji, že děda je netečný, nechce opouštět dědu, ale ani vnoučata

Otec otce: je netečný, rodina je mu jedno, chce mít klid

Obecné zhodnocení: rodina sice drží stále pohromadě, ale pohyb příliš nepomohl k tomu, aby se vzájemně cítili

3. Obraz: Dcera odstupuje z rodiny a matka ji následuje

Dcera: cítí, že rodina má problém, který s ní nesouvisí, ale rodina ji do něho vtahuje

Matka:bolí ji odchod dcery, není si vědoma problému a nechce dceru pustit: „Co potřebuješ?“ Dcera: „Volnost, svobodu. Potřebuji, aby ses uzdravila. Nedělá mi to dobře. Jsem těžká.“

Otec: neví, co má dcera za problém. Klade so otázky, ale neví.

Obecné zhodnocení: „Křišťálová“ dcera – nejmladší člen rodiny – je vnímavější (patrně nositelka vyššího vědomí než ostatní členové). Mluví slovy, kterým rodiče nerozumí. Potřebuje po rodině něco, čeho si sama rodina není vědoma a co evidentně rodina ani nepostrádá a nemá k dispozici (určitý druh vývoje?), proto se od rodiny vzdaluje.

4. Obraz: Matka jde zpět k Otci (manželovi), Matka matky a Matka otce jdou k dceři

Matka: nejraději by šla za Dcerou, ale cítí, že to není vhodné. Teda šla léčit vztah s manželem.

Otec: cítí akt ženy jako správný

Syn: nic neřeší, je mu to jedno

Dcera: Nepotřebuje podporu babiček vůbec. Nepotřebuje pozornost, soucit, jejich lásku. Nejdůležitější je, aby oni si to vyřešili.

Obecné zhodnocení: Dcera, i když o to nestojí, jak říká, strhává na sebe pozornost a zvolna začíná manipulovat systémem. Ten sice naslouchá, snaží se dělat změny(zejména matka), ale nikdy to není dost. Změny vedou jiným směrem patrně proto, že se všichni pohybují v oblastech, které znají, zatímco rozuzlení se nachází za hranicí známého…

5. Obraz: rodina je víceméně v kruhu vedle sebe stojí všechny postavy

Obecné zhodnocení: každý dělá v systému rodiny, co může. Obecně jsou ženy (matka, babičky) proaktivní, muži nejsou negativní, ale spíše pasivní. Dcera je sice podnětná, systému to v tuto chvíli pomohlo, ale řídí systém, což jí nepřísluší, a změny jsou stejně neuspokojivé. Rodina potřebuje projít jistým druhem transformace, což sama neví a zatím neumí…

Po ukončení konstelace se dotazujeme zástupkyně za dceru, ona dodává a reaguje na dotaz rodiny, aby specifikovala postoj a problém: „Nemohla k rodině, protože rodina neřeší problém, o kterém ale rodiče nevědí. Cítí v rodině kvality: připoutanost, strach, submisivitu. Chce stabilní lidi ve své síle v duchu Vím kdo jsem a žiju to.

Konstelací provázela: Soňa Hájková                                                                                                       Zapsala: Marie Pápolová 4. 6. 2023

Novoroční 2023

Tak tu máme leden a je to opravdu výzva!

Vnímat, cítit, co se děje se světem a zároveň se emocionálně a mentálně nezaplétat do vytváření bojových a „černých scénářů“. Zároveň soucítit a nebýt od toho oddělen a zároveň být neutrální, nesoudící. Pomáhat potřebným, pokud na to máme kapacitu, ale „nepřilévat do ohně“ myšlenkami na odplatu. Vnitřně jasně odmítnout jakýkoli druh agrese, ale zároveň být kompetentní ve vlastní obraně. Na vnitřní i osobní úrovni nevyvolávat konflikty ba dokonce rozvíjet schopnosti, jak jim předcházet, rozvíjet se v toleranci, respektu, naslouchání a úctě k druhým a k jinakosti, ale zároveň se učit s konfliktem zacházet a dosahovat smíru.

A pak je tu celá rozsáhlá oblast sebereflexe. Každý se můžeme reflektovat na osobní úrovni, na partnerské, rodinné, národní. Každý můžeme udělat svůj malý krůček k urovnání svých vlastních konfliktů, každý můžeme vytvořit mír v sobě i ve své rodině a objevovat nové mírové cesty. Můžeme také reflektovat západní civilizaci a položit si otázku: „Jak je možné, že hodnotami, na kterých si západní civilizace zakládá a považuje je za dobré, se může jiná civilizace cítit ohrožena?“

Mnoho zdaru všem v transformačních posunech

Soňa Hájková                                                                                                                                                                                                         1. 1. 2023

Konflikt a možnosti rozuzlení - zápis konstelace

Seminář Holistické zdraví 20. 3. 2022

Během semináře v den i čas jarní rovnodennosti jsme si s účastníky kladli otázku, zda můžeme vědomě přispět (směrovat svoji energii) k uklidnění situace na Ukrajině? Z našeho kruhového sdílení vzešlo několik podnětů, které jsme následně vnesli do konstelace. Zde krátký přepis včetně poznání.

Postavy

Samotný KONFLIKT a jeho možné ROZUZLENÍ. Sledovali jsme postoje vůči konfliktu: MÍROVÁ CESTA (jakožto cesta lásky), MICHAELSKÝ MEČ (jakožto nástroje ochrany a obrany). Pozorovali jsme RUSKO vs. ZÁPAD (EUROTLANTICKÁ CIVILIZACE) včetně SEBEREFLEXE ZÁPADU = ZRCADLO EUROATLANTICKÉ CIVILIZACE (Ukrajina je rozdělená mezi oba tyto aktéry).

Zdroje regenerace: skutečná ruská kultura a evropská/euroatlantická kultura zůstávají spíše skryté až potlačené.

Úvodní obraz

V úvodním obraze se KONFLIKT hrdě a sebevědomě staví do středu pole, chápe se mluvící tyčky. MÍROVÁ CESTA stojí opodál a vytváří vazbu směrem k MICHAELSKÉMU MEČI, ta chce zaujmout střed pole, ale možné to není. Postava ZRCADLA – SEBEREFLEXE prochází a zkoumá prostor.

Přeskupení

Při dynamickém dění se KONFLIKT vzhlíží v MICHAELSKÉM MEČI: „Ty jsi moje krásná milenka,“ usmívá se na MEČ a opouští střed pole, který ihned zaujímá MÍROVÁ CESTA. Ta je v klidu a pozoruje dění, ví, že vše směřuje k ní a toto jsou jen zápletky. MICHAELSKÝ MEČ se cítí být větou o milence oslaben, couvá a přibližuje se k MÍROVÉ CESTĚ. ZRCADLO – SEBEREFLEXE zkoumá KONFLIKT a ptá se: „Co potřebuješ?“ KONFLIKT odpovídá: „Pochopení“. ZRCADLO – SEBEREFLEXE se mu dívá dále do očí a říká: „Ty jsi něco prastarého. Konflikt tu vždy byl, je a bude, je to něco archetypálního, starého jak lidstvo samo. Je to něco, co na různých úrovních každý tvoříme. Je to něco v nás i mimo nás,“ hledí trochu s údivem, obdivem i bázní. KONFLIKT se díky vyjádřenému pochopení usmívá, nemá už tak silnou potřebu být vidět, jeho síla mírně klesá… MICHAELSKÝ MEČ poblíž MÍROVÉ CESTY a čelem ke KONFLIKTU se ZRCADLEM na ně hledí. „Kým jsi? Co představuješ za kvality?“ ptám se. „PEVNOST – ODOLNOST – ODVAHA – HRANICE,“ stojí pevně a zpříma. Postavy se pomalu přeskupují, energie v systému slábne… mluvící tyčka se přemístí do rukou MÍROVÉ CESTY.

Přivádím novou postavu ROZUZLENÍ – vstupuje do prostoru a proplouvá jím, vytváří kontakt se všemi a všichni se o ní zajímají, má potřebu na všechny vidět a také, aby všichni byli v kontaktu mezi sebou nejlépe v kruhu. Přeskupování pokračuje a tvoří se neúplný kruh, ve kterém něco chybí. Přivádím novou postavu EA CIVILIZACE (to dobré z ní) – rozhlíží se, vzpřímená, důstojná, krásná, tolerantní, svobodná. MÍROVÁ CESTA jí předává mluvící tyčku. EA CIVILIZACE ji uchopí, rozhlédne se směrem otevřeného kruhu, kde stále něco chybí… Vnáším další postavu RUSKO, které si hledá své místo v systému a nenachází jej, cítí se slabě a je mu špatně, KONFLIKT se přemísťuje k RUSKU, to však nikoho nevnímá jen sebe, svůj stav, svoji slabost. Po chvíli se rozhlíží po prostoru, EA CIVILIZACE mu podává mluvící tyčku, to ji však odmítá, je zahleděno do svých problémů, cítí slabost i ohrožení. KONFLIKT padá k zemi před RUSKEM na kolena. EA CIVILIZACE pozoruje dění, mluvící tyčku uchovává u sebe. Vybízím EA CIVILIZACI a RUSKO, aby si pohlédli do očí. Dlouze, hluboce a mlčky na sebe hledí. Poté EA CIVILIZACE zaujme respektující postoj k Rusku a promluví k němu takto: „Přistupuji k Tobě a jednám s Tebou jako rovný s rovným, respektuji Tě, jsi pro mě rovnocenným partnerem.“ KONFLIKT ležící „pod Ruskem“ se po vyslovení tohoto partnerského sdělení vymísťuje z pole, už sem nepatří. RUSKO však nechce ani nemůže být součástí kruhu, zůstává v oslabení a zaujetí samo sebou. V poli vládne tiché vědomí akceptace, tolerance, hranice i otevřenost, také soucit s RUSKEM a jakési neznámo… Tímto ukončuji konstelaci a energii necháváme doznívat, tu pak přenášíme i povznášíme v uctění jarní rovnodennosti.

Konstelaci vedla a zapsala Soňa Hájková 21.3.2022

Na Hromnice o hodinu více

Jak lidové pranostiky praví, světlo se nám vrací, dny se prodlužují, zima ustupuje a s prvním zahřměním se hlásí brzký příchod jara. Kdo je na přírodu napojen, tak sám cítí, že prodlužující se dny jsou skvělou příležitostí pro vystoupení z „temnoty“, zimního zklidnění, útlumu i odpočinku a také  loučením se i smutněním po našich blízcích. Smrt úřadující nejvíce v zimním období si vzala své, je čas vynést Morenu, a to nejen rituálně, ale i uvnitř sebe – propustit ze svého života vše, co nám již neslouží, uvolnit zatěžující minulost, odpustit, usmířit se, nechat v sobě zemřít vše, co již nepotřebujeme ve svém dalším vývoji. Vynášet Smrtku a uklízet po zimě nemusíme jen svoji domácnost, zahrady, ale i sebe na úrovni duševní například v podobě pokání či tělesné v podobě detoxikace. Však i tradiční masopust jako svátek hodování mezi dvěma důležitými postními obdobími je posledním časem hojnosti a oslav před dlouhou čtyřicetidenní postní dobou až do Velikonoc, která letos začíná až 2. března. A tak si dovolme využít tento důležitý čas, ve kterém se právě nacházíme, k vnitřnímu probuzení a vědomému rozloučení se se zimou a všemi aspekty, které k zimě patří.  Skrze zřeknutí či vzdání se běžných světských radovánek, přemíry jídla a zejména masa, vytvořme svůj vlastní vnitřní chrám naplněný čistotou, skromností, pokorou i Světlem. V tomto chrámu odevzdejme na oltář čistoty svá pochybení, omyly, ublížení i křivdy a odlehčeni, oživeni, plni naděje i radosti oslavujme brzké probouzení přírody.

Novoroční zamyšlení 2022

Rok se s rokem sešel, naše osobní, profesní i společenské životy se pootočily a zima nám opět poskytuje prostor ke klidu a ztišení.

Přestože stejně jako v loňském novoročním přání považuji stále tento čas za mimořádný v novodobé historii a uvědomuji si, že každá krize poskytuje velký transformační potenciál, nejsem si zcela jista zda jsme na celospolečenské úrovni ochotni vnímat skryté.

Narazili jsme. Narazili jsme s naší představou, že můžeme vše řídit, ovládat, modelovat, monitorovat, vypočítat a naplánovat. Narazili jsme s naší představou předvidatelného a kontrolovatelného do nekonečna se rozvíjejícího světa. Narazili jsme do něčeho, co je (konstealačně řečeno) větší a zatím nám chybí schopnost TO větší přijmout, sklonit se, navnímat a přizpůsobit se. Hledáme vychytrale a zároveň uboze způsoby, jak TO větší obelstít, vzít si zpět výhody pohodlného, bezostyšného a konzumního života a dále sledovat svůj osobní, podnikatelský, politický no přeci lidský prospěch …

Je to s námi vážné, přátelé, a pokud si přejeme Život pro další generace, pro naše děti, naše vnoučata i pravnoučata, musíme zrevidovat své hodnoty, pro které žijeme.

CO JSOU HODNOTY PRO ŽIVOT?

Přeji Vám hluboké rozjímání za dlouhých zimních večerů.

S poděkováním za Vaši důvěru i podporu a zároveň s důvěrou v Život samotný

Soňa Hájková, www.CentrumPrirodniLecby.cz                                                                                                                              1.  1. 2022

 

Osvědčení o imunitě aneb vstup volný

Od pondělí 3. 5. si mohou nechat ostříhat vlasy i nehty a také namasírovat tělo držitelé osvědčení o imunitě. Tato zpráva znějící v dnešním rozhlasovém vysílání tak nějak narazila nejen na můj selský rozum, ale i na mé smýšlení o přirozeném zdraví a absurdnosti současnosti.

Zejména ta pasáž o držiteli osvědčení. Kvalifikace na takové osvědčení se totiž pro normálního zdravého smrtelníka neobejde bez nenormálních zdravotních úkonů.

Představte si například mě – zdravou padesátnici žijící na venkově, která se celoživotně celkem raduje z toho, že nebývá nemocná. Přisuzuji to životu v souladu sama se sebou, celkové radosti a fyzické i duševně – duchovní odolnosti v těch životních fázích, kdy je nutné vystupovat z tzv. komfortní zóny. A ještě jedna důležitá věc, řekla bych, že mám dobrou imunitu. Stručně shrnuto, život mně dává smysl se vším, co přináší, žiji jej naplno i s riziky, které k němu tak nějak od nepaměti patří.

Době kovidové jsem se přizpůsobila. Akceptuji život v ústraní, nacházím smysluplnost i realizaci v práci z domova i profesní podpoře druhých, ba dokonce mně vznikl neplánovaný prostor na odpočinek, psa, novou situaci v rodině, nové projekty i farmaření. Nejsem si vědoma toho, že bych se nakazila a prodělala onemocnění, i když jsem byla několikrát v karanténě. Neznám, nemám potřebu (snad ani povinnost) znát stav svých specifických protilátek (necítím nutnost tuto informaci zjišťovat u žádných infekcí). Nehodlám podstupovat PSR ani antigenní testování, protože je tento postup u bezpříznakových mimo mé medicínské uvažování. Nepatřím do rizikových skupin a očkování ve mně nebudí důvěru ani z lékařského ani z etického hlediska. Necítím se být popíračem situace, ale spíše respektujícím pozorovatelem. Určitě nejsem v této situaci jediná…

Ejhle, zdá se však, že mám velký problém. Ač se domnívám, že právě má přirozená nespecifická imunita a můj zdravý postoj založený na důvěře životu i přírodě mě v této době chrání, stala jsem se společensky handicapovanou osobou. I když mně nad tím zůstává rozum stát, tak nejen, že si nemohu zajít ke kadeřnici, kosmetičce, pedikérce a ke kolegovi na masáž, ale nemohu ani své služby Centra přírodní léčby provozovat. Leda že bych bývala onemocněla a zůstaly mně protilátky razítkem potvrzené nebo se nechala očkovat s certifikátem a nebo běhala na ustavičné testování, pak bych se vždy na pár dní slavnostně stala držitelkou osvědčení o imunitě…

Já, My a Zem - zápis konstelace

Klimatická dílna Zaježová léto 2020 Konstelace Já, My a Zem

V rámci klimatické dílny jsme se pomocí poradního kruhu pokusili uchopit nejživější témata, která bychom pomocí konstelace chtěli nahlédnout. S vědomím civilizačního přerodu, nás zajímalo, co jsou ty klíče nového příběhu, na které je potřeba zaměřit pozornost. Odpovědi vyvstaly ve třech zajímavých obrazech. Posuďte sami.

Obraz 1

PŘÍBĚH LIDSTVA GAIA ENERGIE KOSMICKÉHO ZDROJE ZDRAVÉ JÁDRO PŘÍBĚHU VELKÁ SÍŤ ŽIVOTA TRANSFORMACE a SMRT BOŽSKÉ NAČASOVÁNÍ

Stali jsme se svědky impulzů prvotního chaosu a subtilních živelných procesů v PŘÍBĚHU L bez vědomých vztahů k ostatním postavám až do bodu propojení ENERGIE KZ a BOŽSKÉHO N. Od tohoto spojení se TRANSFORMACE spolu se SMRTÍ dotýká PŘÍBĚHU L – tančí a proplétají se, když do společného tance vstupuje ZDRAVÉ JÁDRO P, plynou pak spolu a utváří formace. VELKÁ SÍŤ ŽIVOTA je všudypřítomná stejně jako ENERGIE KOSMICKÉHO Z mající vztah s BOŽSKÝM N. Za této přítomnosti BOŽSKÉHO NAČASOVÁNÍ, formace PŘÍBĚHU L, TRANSFORMACE a SMRTi a ZDRAVÉHO JP kontaktují GAIU – povšimli si jí. Formace postav potsupně a pomalu navazuje spojení s ostaními, až utváří provázanou spletici všech vztahů.

Obraz 2

PŘÍBĚH CIVILIZACE SOUČASNOSTI GAIA DYSTOPICKÉ FAKTORY UTOPISTICKÉ FAKTORY PROTOPISTICKÉ FAKTORY 2 (MEDICINA 1 a 2, TECHNOLOGIE, DIGITÁLNÍ MĚNA)

PŘÍBĚH CS je vystaven působení DYSTOPICKÝCH, UTOPISTICKÝCH a převažujících PROTOPISTICKÝCH FAKTORŮ. GAIA nezávisle na tomto se pohybuje, točí a žije svým vlastním životem. Zahřívá se. Zatímco UTOPIE a PROTOPIE 1 (symbolizující vděčnost) jsou v kontaktu s GAIOU, PROTOPIE 2 a DYSTOPIE jsou ve vztahu k PŘÍBĚHU CS. UTOPIE usiluje o vyvažování DYSTOPIE a zároveň ji drží „v šachu“. Ta je postupně oslabována a vytlačována z pole. Zejména však po té, co do hry vstupující TECHNOLOGIE oscilující mezi DYSTOPIÍ a PROTOPIÍ se „usadí“ pod PROTOPISTICKÝM vedením (potřebuje vedení). DYSTOPIE pak spočívá „na startu připravenosti“v okrajové zóně pole kdykoli v pohotovosti vstoupit do hry stále kontrolována UTOPIÍ. Obdobně do hry vstupující DIGITÁLNÍ MĚNA nejdříve hledá a nakonec nalézá své místo v PŘÍBĚHU CS jakožto prvek většího přerodu osvobozujícího z pout. Do hry vstupující MEDICÍNA 1 a 2 se vztahují jak k PŘÍBĚHU CS, tak ke GAIE v podobě „fyto“ a „spirit“. V závěrečné formaci je PŘÍBĚH CS propojen s GAIOU, stejně jako oba typy PROTOPIE a UTOPIE. TECHNOLOGIE a DIGITÁLNÍ MĚNA slouží PROTOPII, MEDICINA – SPIRIT slouží Gaie a FYTO slouží PŘÍBĚHU CS. DYSTOPIE „číhá“ na okraji pole. Formace je ustálena.

Obraz 3

KULTURNÍ KREATIVEC OBYČEJNÝ ČLOVĚK KLÍČE K NOVÉMU PŘÍBĚHU PROTOPIE (SOUCIT, UZEMNĚNÍ, INSPIRACE, ŽENA, PRIJETÍ, PROCITNUTÍ, LÁSKA, MATEŘSTVÍ, DĚTI, RODINA, ENERGIE KOSMICKÉHO ZDROJE, LIDÉ, RADOST, VĚDOMÍ)

K KREATIVEC s tíhou na hrudi a v těle zoufale přihlíží stavu OBYČČLOVĚKA. Ten nevidí, neslyší, propadá žalu a zoufalství, prázdnotě a odpojení, lká. V systému velké napětí. K. KREATIVEC zběsile koná až agresívní a manipulující výpady na záchranu, která se však zcela míjí účinkem, ba je dokonce kontraproduktivní – jeho snaha je násilně odvržena a OBYČČLOVĚKA ještě více uzavírá. KREATVEC upadá do frustrace a pláče. KLÍČ se jemně pohybuje ke KREATIVCI – do hry vstupuje SOUCIT (jako klíčová kvalita) naplňující KREATIVCE a snímající tíhu na hrudi, dále přistupuje postava UZEMNĚNÍ uzemňující KREATVCE – ten pak nabývá na síle a větší rovnováze. V mezidobí se utváří obrovská propast mezi světem KREATIVCE a zoufalou bezvýnamnou životní rutinou a osamělostí světa OBYČČLOVĚKA. KREATVEC se sytí kvalitou SOUCITU a UZEMNĚNÍ až se objevuje na scéně INSPIRACE. Do dění jsou přizváni další LIDÉ – převažují však OBYČEJNÍ – bloumají po scéně… OBYČ ČLOVĚK – OBYČ MUŽ náhle nachází lásku – sytí se v objetí se ŽENOU. V tento moment je aktivní INSPIRACE a zve k utvoření „MOSTU“ mezi oběma světy. KREATIVEC pod silou INSPIRACE, citu, rozumu, vědomí i vůle „vysílá“ SOUCIT směrem do obyčsvěta. Přemostění nejvíce utváří právě SOUCIT, kterého je potřeba stále více a více, také RADOST a další nedefinovaní LIDÉ společně utváří bohatý most. ŽENA sycená objetím a LÁSKOU svého muže však procitá. Skrze toto PROCITNUTÍ, PŘIJETÍ, MATEŘSTVÍ, VYŠŠÍ LÁSKU KOSMICKÉHO ZDROJE a proudící SOUCIT je vtahována do katarze, které nikdo nerozumí. OBYČ MUŽ, jehož ŽENA a RODINA jsou jediným bezpečím, upadá do beznaděje, nepochopení a opětovného zoufalství, ztrácí kontrolu nad situací, půdu pod nohama, ne však LÁSKU ke své ŽENĚ. RODINA prochází katarzí a jen DĚTI udržují smysl obyč partnerství. Energie v systému je nalitá převážně do obyč světa a krize RODINY. KREATIVEC je ponořen do světa svého a následně se též „koupe“ v lásce a opojném partnerství s ŽENOU – MÚZOU. Extatická láska, štěstí a blaženost na straně kreativce kontrastuje s rodinou katarzí na straně obyčejného člověka. Zdá se, že dominujícími KLÍČI pro aktuální posun je SOUCIT, UZEMNĚNÍ, INSPIRACE na strarně KREATIVCE a partnerská LÁSKA a RODINA na straně OBYČ ČLOVĚKA.

Zastavuji obraz a ukončuji konstelaci ve stavu nedokončeného příběhu, jehož další scénář nyní závisí jen na nás… Každý v nějaké míře tento příběh žijeme…

Děkuji a vážím si důvěry a nasazení všech zúčastněných. Celá akce včetně přípravného poradního kruhu, který definoval zadání trvala cca 7 hodin.

S pokorou svá pozorování a vyciťování zapsala a konstelací i poradním kruhem provázela Soňa Hájková 18. 8. 2020

Novoroční přání 2021

Srdečně Vás zdravím v novém roce, milí klienti i studenti a kolegové. Píši s velkým nadšením, protože tento čas považuji za mimořádný v novodobé historii a je mně velkým potěšením být jeho svědkem i aktivní součástí. Plně si uvědomuji, jak moc máme budoucnost ve svých rukou… Z hloubi své duše Vám (nám) všem přeji, abychom uchovali DOSTATEK BDĚLOSTI v těchto časech. Přeji, abychom se nenechávali strhnout do beznaděje, bezmoci a strachů a udrželi SVÉ MENTÁLNÍ I EMOCIONÁLNÍ POLE ČISTÉ. Přeji nám, abychom každý sám za sebe, ale i kolektivně podrželi prostor pro ZDRAVOU TRANSFORMACI SPOLEČNOSTI a stali se v tomto procesu aktivními činiteli. Přeji nám, abychom ve svých osobních i profesních životech DOKÁZALI UVIDĚT I PROPUSTIT to, co už nám opravdu neslouží a měli odvahu do změn. Přeji nám všem, abychom se dokázali ADAPTOVAT NA SITUACI A ZMĚNY TVOŘIVÝM ZPŮSOBEM a v tomto procesu uměli rozlišovat mezi konstruktivními a destruktivními silami. Nyní se jako společnost ocitáme na evoluční hraně mezi dehumanistickými tendencemi, jejichž projevem mj. je digitalizace a monitoring úplně všeho včetně biohacking a možností narovnat a uzdravit náš vztah k lidství, k přírodě i k duchovním silám, které nás přesahují, MÍT ŽIVOT I VŠECHNY JEHO FORMY V OPRAVDOVÉ ÚCTĚ A LÁSCE A PEČOVAT O UCHOVÁNÍ ZDRAVÉHO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ PRO NÁS VŠECHNY, NAŠE DĚTI I VNOUČATA, VNÍMAT ŽIVOT JAKO POSVÁTNÝ A VÁŽIT SI JEJ. Souvisí to také s naším vztahem ke spotřebitelství. Můžeme se těšit z toho, co už máme, dobře se stravovat a zároveň tím PEČOVAT O PŮDU, kvalitně pít a zároveň PODPOŘIT KOLOBĚH VODY V PŘÍRODĚ, s vděčností se prodýchat a zároveň VZDUCH NEZNEČIŠŤOVAT, tím vším udržovat vlastní zdraví a vitalitu a zároveň VITÁLNÍMI SILAMI NEPLÝTVAT, STÁVAT SEDOBRÝMI A CÍTÍCÍMI LIDSKÝMI BYTOSTMI, technologie i media postavit do role služebníků a ne „chytrých pánů“. Přeji nám, abychom dokázali OCHRÁNIT NAŠI SVOBODU a zároveň tím NEOMEZOVALI SVOBODU či ŽIVOTNÍ PROSTOR OSTATNÍCH. Přeji Vám rok plný inspirace i realizace dobrých nápadů, rok naplněný láskou, vědomím i ušlechtilým lidstvím. Je to na nás, přátelé.

S poděkováním za Vaši důvěru a zároveň s důvěrou v Život samotný Soňa Hájková, www.CentrumPrirodniLecby.cz    1. 1. 2021

Podzimní chaos

Srdečné pozdravy všem čtenářům,

aniž bych ztrácela sílu svého středu a klidu, přesto však s jemnými obavami pozoruji, účastním se a spolu utvářím podzimní dění. Dominující energii, kterou vnímám, je CHAOS. Mnoho z nás se ve svém životě dostává kamsi na pokraj své komfortní zóny. Zóny svého bezstarostného života, bezpečného naplňování svých základních existenčních potřeb a komfortu své neomezené spotřeby, zábavy a radostného užívání si volného času, kultury či užívání si osobního a duchovního rozvoje. Naše opěrné body toho, jak vnímáme svět i naši roli v něm, se až na občasné osobní krize doposud nikterak vážněji neotřásaly a tak pokud zrovna nejsme hloubavější a introvertněji zaměřené osobnosti, nebylo doposud příliš podnětů ke zpochybňování dosavadních životních hodnot i jistot. Zdá se však, že současná světová situace to s „probuzením“ nás lidí myslí opravdu vážně. Opravdu si stále ještě myslíme, že se měnit nemusíme nebo my zrovna nepotřebujeme? Opravdu si myslíme, že ve změti všech informaci, dezinformací, komentářů a prohlášení si jednoduše najdeme „tu svoji“, která nám rezonuje a v duchu tohoto konceptu pokračujeme v našich dosavadních nastaveních? Opravdu věříme, že aktuální „poplachy“ nějak přečkáme a svět se brzy vrátí do „starých kolejí“?

Možná si už připouštíme, že dříve nastavené opěrné pilíře pro pocit bezpečí přestávají být pilířemi. Systém politiky, systém zdravotnictví, systém školství, systém sociální , systém ekonomický, systém práce, systém fungování rodiny, systém výdělku, systém zajištění obživy, systém udržování vlastní rovnováhy a motivace založený na docházení kamkoli, systém duchovní praxe, to vše a možná mnohem více se nyní chvěje ve svých základech. Do chaosu se dostávájí i důvody, proč se toto vše děje a směs popírání situace až po apokalyptické scénáře na klidu nepřidávají. A tak možná hledáme vnější autoritu, hlas ve veřejném prostoru, který nabídne opěrný bod a pocit bezpečí. Zdá se přátelé, že na naší společné cestě za bezpečím potřebujeme společně a zároveň každý sám projít interferencí – rozvibrováním svého a zároveň společného „starého světa“. Chaos, tak nepříjemně pociťovaný a prožívaný, je v pořádku, je nedílnou součástí zhroucení zastaralých již nefunkčních struktur, jejichž zvyková síla udržuje naši mysl, emoce i činy na již překonaném vývojovém stupni. „Zvyk je železná košile,“ říká české přísloví a tato košile se nyní taví proti naší vůli v čase, který jsme si „sami“ nezvolili. Je tedy naší možností PŘIJMOUT DOBROVOLNĚ CHAOS DO NAŠEHO ŽIVOTA a dovolit mu, aby působil čistku v míře, do které se nás osobně téma chaosu dotýká. Tato diskomfortní fáze dočasného zmatení i nejistoty toho, že nevíme, co se děje a co bude dál, je pro nás velmi užitečná. „Ohlodá nás až na kost“, abychom vnitřně uchopili samu podstatu života a navrátili se k ní. Nyní s ustupujícím světlem a přibývající temnotou budeme mít všichni příležitost ve vlastních domovech zahloubat se „až do morku kosti“, nechat zemřít a v chaosu rozpustit stará přesvědčení o fungování světa i nás samých ve světě. Přátelé, zůstaňme doma i Doma a nebojme se vnitřního usebrání, samoty a ticha, možná v tom čase rozlišíme hodnoty věčné od těch pomíjivých. Do jara je na to příhodné období. Věřím nám a důvěřuji ve světový proces, coronavirus stále vnímám jako katalyzátor tolik potřebných systémových změn. S důvěrou v Život

Soňa Hájková, www.CentrumPrirodniLecby.cz                                                                                                                                       25.10..2020

Jarní vhledy

      Ze svého středu a klidu zdravím všechny čtenáře, během mého dlouhého karanténního času usebrání se mně vynořilo mnoho vhledů k současnosti. Opakují se v nich 2 ústřední témata, o které bych seráda podělila.

Zrcadlo

Vnímám celosvětovou situaci jako jedno velké zrcadlo, kdy v jeho odraze zažíváme zkušenost, jak málo stačí, abychom jako civilizace byli zranitelní. Naše uměle a pokrokem vytvořená energeticko – průmyslově – dopravně –kulturně – informačně – politicky ekonomická provázanost, které říkáme globalizace sloužící primárně spotřebním hodnotám, se otřásá ve svýchzákladech.

V inverzním obraze však vidím přírodu jako přirozeně a symbioticky provázanou spletici životních sil a živých systémů, která na civilizační ochromení okamžitě reagují svojí vitalitou… V přírodě a přirozenosti tedy spatřuji LÉK na situaci.

V dalším zrcadlovém obraze vidím nesčetné množství mocných sil přetahujících se o vliv a kontrolu nad touto událostí. Ve hře vnímám jak síly uplatňující krátkodobý a dílčí profit, tak dlouhodobě dystopický směr dalšího vývoje civilizace, síly nadále materialisticky globalizační, ale i síly utopistické, environmentální, spirituální, zelené obchodní i zelené přirozené, mnoho duchovních konceptů a také velké množství sil konspiračních, včetně těch mimozemských…

Záminka

Jakoby „pandemie“ byla dobrou záminkou pro všechny tyto síly. Skrytý„souboj Titánů“ pod rouškou pandemie. Jakoby se ona stala jakousi velkou rouškou přes ústa i nos lidských cítících bytostí. Zatímco „Titáni“ bojují nejen mezi sebou, ale i o naši energii a nadvládu nad námi, prostý Člověk s rouškou v usebrání nachází zpět sebe. Pod rouškou lze totiž snáze vykonat duševní pohyb dovnitř, do hloubky i do spojení v tolik prospěšném „odpojení“ od běžných rutinních systémů i našich závislostí na nich. V usebrání nahlížíme „domnělou svobodu“ a možná zříme „otroctví“. Otročíme blahobytua nazýváme to svobodou. Pohodlím a požitky vykupujeme své frustracea žijeme na úkor dalších generací – našich vlastních dětí a vnoučat! Pandemie je tedy i pro nás skvělou ZÁMINKOU spojit ROZUM, CIT a VŮLI dohromady. Jejich synergické působení totiž ukazuje VÝCHODISKO. Rozum s Citem a Vůlí totiž rozvíjejí TVOŘIVOST a tak naše mnohdy zapomenuté a spící TVŮRČÍ SCHOPNOSTI a DARY mohou být tím východiskem. Pro mne je východiskem na jedné straně GLOBÁLNÍ VĚDOMÍ resp. vědomí provázanosti a vzájemné spoluzávislosti celého světa i esenčí jednoty všeho živého na Zemi i ve Vesmíru a na druhé straně maximální míra SOBĚSTAČNOSTI, PŘIROZENOSTI a VĚDOMÉ SKROMNOSTI. Tyto kvality v mém životě utvářejí ZDRAVÍ a napomáhají mně ŽÍT SVOJÍ JEDINEČNOST VE SVĚTĚ a zároveň v MÍRU NECHAT ŽÍT SVĚT VE MNĚ. Každý z nás máme lidské právo (snad i povinnost) uchopit svojí vlastní moc do svých rukou, TVOŘIVĚ rozvinout svůj potenciál i život a tím se VĚDOMĚ podílet na SMYSLUPLNÉ EVOLUCI. Jsme součástí ŽIVÉHO VESMÍRU a spolutvůrci VESMÍRNÉHO i POZEMSKÉHO PŘIBĚHU. Budoucnost ZÁLEŽÍ NA KAŽDÉM Z NÁS. S důvěrou v Život

Soňa Hájková, www.CentrumPrirodniLecby.cz                                                                                                                                         19. 5. 2020

Jarní pozdravení

Milí přátelé, studenti, kolegové, klienti.

Ráda bych vás pozdravila i nás všechny povzbudila a propojila v naději pro nové začátky o prvním jarním dni. Když jsme plánovaly ( s mými kolegyněmi) nastávající jarní víkend, daly jsme mu motto: „Zasaď strom, doputuj ke ztišení, oslav posvátný čas“ , tak k tomu inspiruji i vás…Mám na srdci mnoho pocitů a v duši mnoho obrazů k této době. Alespoň některé bych s vámi za sdílela. Nejsilněji prožívám stav požehnání. Vnímám, že desítky let stále zvětšující se počet lidí vkládal svoji energii do proměny světa. Chtěli jsme proměnu dobrovolnou něžnou, láskyplnou a vědomou. A nyní to přichází. V podobě pandemie se vynořuje „tak trochu sametová celosvětová transformace“, která se týká stejně jednotlivců jako kolektivních systémů. Celkem rychle a dobrovolně odkládáme vše, co je v našich životech zbytné a navracíme se k tomu, co je skutečně hodnotné. Život se zpomaluje. Ohleduplnost, soudržnost, skromnost, soběstačnost, klid a víra jsou podmínky nutné pro překonání této krize. Samoorganizace a kreativita se vynořuje z kolektivu. Jediné, co můžeme, je být doma, v rodinách, jít do přírody, máme zakrytá ústa (jsme tedy ztišeni ) a otevřené oči. Chráníme naše staroušky, kterými jsme doteď pohrdali. Nemohli jsme si nic lepšího a šetrnějšího přát. Vidím naději v tom, že stav bude trvat dostatečně dlouho, máme tedy možnost tvořivě rozvinout nové přístupy ve všech oblastech života. Jelikož je politické a pohotovostní vedení země naplno zaměstnané, může být vše rozvinuto zespoda. Jsem v klidu a bezpečí , protože vím, že patogeny vibrují jen na určitých vibračních úrovních, meditace a posun vědomí se tedy stává lékem. Virus napadá plíce a omezuje dech, pak tedy Duch léčí dech.

I z tohoto důvodu vás chci přizvat ke skupinové meditační práci – každé ráno 6 30 – 7 00. Pokud souzníte, můžeme společně synergicky a pravidelně „užívat tuto medicínu“. Invokaci najdete v sekci pravidelný program.

S důvěrou Soňa Hájková a Via Sophiae, www.CentrumPrirodniLecby                                                                                           20. 3. 2020

Poděkování 2020

Vážení klienti, milí blízcí kolegové, ráda bych Vám poděkovala za důvěru, se kterou se na mne obracíte, i se kterou mne zvete do svých osobních i rodinných příběhů. Je mně ctí Vás doprovázet a skrze vlastní i Vaše příběhy tříbit životní moudrost a zrát stále ke hlubší pokoře, vděčnosti, lásce a míru.

Někdy jsem jen tichým svědkem Vašeho života, úspěchů, krize, rození i umírání a jindy aktivním průvodcem vnášejícím spirituální rozměr do toho všeho. Ze všech těchto rolí se velmi učím. I díky Vám nemusím chodit do kina, divadla, číst beletrii, vyhledávat dobrodružství a jakkokli jinak sytit své emocionální tělo. I díky Vám mohu v soukromívést ztišený, skromný a přesto naplněný život. Dostávám od Vás mnoho impulzů, v jakých oblastech se dále vzdělávat, jakou kvalitu v sobě rozvíjet nebo i naopak, čeho seve správný čas vzdát. Toto vše naplňuje můj profesní i osobní život velkým smyslem a svým způsobem i neustálým vývojem.

Jelikož mně na srdci a hluboko v mé duši leží i otázka „Jak to osobní souvisí s tím kolektivním“, je další rozměr mého poslání zaměřen právě na systémová a kolektivní témata. Na to, jak systémy a cykly, které nás přesahují, ovlivňují naše osobní životy a obráceně, jak tím osobním vědomě či nevědomě utváříme to kolektivní. Kam se tedy ubírá kolektivní vědomí mužů, žen, našeho národa, Evropy, současné civilizace? Kam se ubírá evoluce? Jak planetární cykly v naší sluneční soustavě určují náš vývoj? Je naše galaxie živá a je součástí živého Vesmíru, který i my svým miniaturním podílem spoluutváříme? Jsme sice individualitou, ale jsme zároveň i univerzalitou? Jak se pustitči vědomě přerůst individualismus, egocentrismus a antropocentrismus a proměnit jejv oprvadový altruismus a agapé? Jak zpět vstoupit do přirozeného spojení s naší Zemí i Vesmírem a zároveň toto spojení vědomě žít? Jak kolektivně spočinout v celostním –holistickém vědomí? A jaký to vše má vliv na naše bio-psycho-socio-spirituální zdraví? Proto také mnoho mých neziskových aktivit je zaměřeno na průzkum těchto témat a na vnášení vědomí do otázek „Jak vést holisticky vědomý udržitelný život“ „Jak žít v synergii“ „Jak tvořit harmonii a mír“ „Jak se proměnit z Člověka rozumného v Člověka moudrého“

Děkuji, že i díky Vašim finančním příspěvkům i větším darům, vašim vkladům i vaší inspiraci mám sílu a energii, mohu tvořit či spolutvořit neziskové projekty jako např.: Sněm pro podporu globálního holistického vědomí, Synergii k uctění jarní a podzimní rovnodennosti, Happening Ticho pro mír a sázení Stromů Míru, Festival vědomého manželství a partnerství VĚD – MA, letní poutní cesty, stavění kolektivních systemických konstelací, Mírový poradní kruh, realizovat produkci mírové modlitby (která se brzy z tvorby vynoří), realizovat výstavu Synergické životvorby, velmi pomalu nechat vyvěrat z mého nitra knihu (její cesta bude ale ještě dlouhá), utvářet videoprůvodce půstem a pránickou cestou (který se snad letos zrodí), založit rodinný Nadační fond Homo Sophis a připravovat projekt Locus Naturalis, Chráněný prostor a Chráněné soběstačné žití.

Velmi si vážím Vás jako účastníků či návštěvníků těchto projektů a jsem vděčná za nadšení a invence mých kolegů – spolutvůrců a duší spřízněných . Tímto děkuji a vynáším velké uznání za krásně plynoucí synergickou spolupráci Markovi Bednářovi, Katce Špačkové, Marii Pápolové, Lucii Pospíšilové, Katce a Radimovi Chytrovým, Robertovi Zítkovi, Lence Horové, Lině Nové, Valérii Jakubíkové, Daně Šitnerové a mé drahocenné rodině – Tomášovi, Adamovi a Elišce.

Děkuji, vážím si Vás a ctím Vás.

1. 1. 2020 S vírou v Ráj na Zemi Soňa Hájková